Příběhy za mnou běhají nějak samy. I ty horší, které se mi nemusí líbit.
.
Teď už sedím na zadku a binec včetně zlodějovy krve je uklizený.
.
Maringotění na samotě je úžasné. Už jsme se až moc těšili z toho, že jsme v bažinách sami a v klidu.
.
V první chvíli jsem si myslela, že se zlomila větev a vletěla na verandokuchyni do okna, ale pak jsem přebrodila skelnou střepovou vrstvu a viděla, že i okno ve dveřích verandy je vytlučené. Srdce mi bušilo a já poprvé v životě staré čarodějnice vyřkla kletbu, kterou už nebudu opakovat, aby se nenaplnila. Černá magie je humus.
.
Ohledala jsem místo činu a našla cizí zapalovač, cizí krev a několik (asi pět) sežraných konzerv. Taky rouru „komínku“ od brutaru, který nám stojí na „dvorku“. Tím komínkem si probil cestu do verandokuchyně skrze okno. Kličkou okna si otevřel a vnikl dovnitř.
.
Dobrá. Úklid by byl víc než záhodný. S manželem jsme popadli košťata a započali úklid. Při něm dále vyšlo najevo, že si dotyčný usmažil vajíčka (již prošlá, která jsem na maringotce zapomněla). Oloupal si cibuli (ovšem oloupal ji do krabičky, kam ji loupu normálně já a tamtéž dal skořápky!), půlku jí nechal na prkýnku, nůž (od cibule) vrátil za trámek, kde bývá obvykle.
.
Umazal konvici na vodu od konzervy maďarského guláše. Na různých místech verandokuchyně nechal kapky krve. Na kuchyňské desce rolička toaleťáku (tento si vzal v přístřešku, kde máme výsernici a toaleťákorole). Pořezal se, neřád. Dobře mu tak. Pořád se mě drželo naexkrementování na onoho Zmetkoslava. Okolo verandy venku zkrvavené smotky toaleťáku. Skoro jako komiks a detektivka v jednom.
.
Vzteky, nebo přívalem adrenalinu jsem se klepala. A pak, když jsme si s mužem nalili panáka a já trochu vychladla, začala jsem uvědomovat další střípky profilu Zmetkoslava. Na lahve s kořalkami, které má na maringotce můj muž, ani nesáhl.
.
Osobní věci nebyly nijak narušené. Nic nerozházel ani neponičil, když nepočítám to sklo z oken. Dokonce prázdné konzervy sešlapal a hodil do ohniště. Maringotčí okno ve dveřích rozbil propanbutanovou lahví, kterou mám ve verandokuchyni na vaření (po celém jejím obvodu byly jemné křupinky střepů. Ještě že mu nebouchla v rukách. Jinak bychom ho těžko seškrabovali z blízkého i dakekého okolí.
.
Kromě konzerv nic jiného nezmizelo. Neukradl nic než jídlo. Podle povahy věci to ukazuje na někoho hubeného, pružného a zřejmě možná mladého. Zůstal po něm bordel, krev, zapalovač a okenní škody.
.
Ale vlastně tak přemýšlím, že to byl do jisté míry gentleman. Což se o jiných lumpech říct nedá.
.
Odvolala jsem svou kletbu. Ale potkat ho, zaměstnám ho štípáním dříví, dokud by nepadl na zadek únavou.
.
HOWGH!
.
Rozbité okno
.
Zaslou
Zasloužené Zweigeltrebe rosé