Yaruna byla, už není. Posloužila, za pět táců šla z domu, aby ji prodaly dravčí smečky autosměnné za třicet. Bez pár haléřů. Nu což. Kar by se šiknul.
Autodravčík obchodnický složil mi poklonu, když pravil, že nechápe, jak jako začátečník a ještě ženská jsem mohla „Řídit tu kraksnu bez serva a bez klimy. To jste Frajerka, fakt, vážně.“
No, Frajerka jenom konstatovala, že Yaruna je jemné dámské auto a nechala ji napospas za pět litrů odpočívat v bazaru.
Pětilitr „pohřebného“ bylo sakra potřeba utratit na Yaruninu památku, poněvadž mě snesla za volantem, nekopala a pěkně a způsobně mě povozila. Stalo se.
Za pohřebné pro Frajerku pořízen nějaký ten oděvní prvek a pro Frajerky muže dobrý desetiletý rum.
„Oucta musí bejt, vašnosti.“
Toliko epitaf Yaruní.
S pánem autokolním Bohem na věky veku tvrdou co kámen!
.