Bez vody se krajina neocitla náhodou. Tou „nenáhodou“ je člověk a jeho všeobecný pocit nadřazenosti nad přirozenými procesy. Příroda prostě „pouze“ JE, ale člověk? To je panečku jiná. Má ROZUM! A tak se rozhodl matku Přírodu pěkně řídit. Nebo spíš zřídit…
Od dětství jsem nejradši zalezla někam do lesa, mezi pole, zahrady. Holka se slámou v botách. Pozorovala jsem, sledovala a učila se, co v přírodě funguje. Jeden příklad za všechny – déšť cítím nějakou dobu před tím, než přijde. Stačí mi rozhlédnout se, vdechnout vzduch, ve kterém musí být cítit voda a jistý druh napětí. Většinou mě smysly neklamou a dává mi to jistou výhodu poznání. Pokud by se mě někdo zeptal, jak to vím, nedokáži přesně říct. Poněvadž nevím. Jen cítím. Jsem na úrovni nižšího živočicha. Nemám rozum, nemám, ale cítím.
Zrovna teď cítím i to, že se hraje vyšší hra na sucho.
Ano, vody je momentálně v krajině málo. Všichni to „VÍ“ (však je nám denně servírován minimálně jeden článek na toto téma). Vodou je potřeba šetřit, ale též si ji nechat tučně platit. Ještě to tak, voda zdarma! To bychom to nikam nedotáhli, soudruzi a soudružky (a že už jich na vysokých postech zase je)!
A já se jen s naivně vyvalenýma očima věčné holky z vesnice (která už pamatuje 3 x 15 let) ptám – kam se poděl selský rozum? Kde jsou enviromentalisti, kteří by začali spolupracovat s achitekty a vodohospodáři? Kde jsou projekty na jímání, čištění a „recyklaci“ dešťové vody? Existují přeci experti na zakládání jezírek. Tak proč místo vyprahlých městských trávníkových ploch nejsou jezírka s biotopem? Proč tak cenná komodita jako voda, musí odtékat do kanalizace?!
Máme skoro nejhustší síť cyklostezek, ale o vodu, která by se v krajině udržela, nemáme ani zdaleka takovou péči.
V Praze je tolik domů, tolik plochy, na kterou prší, že by zde mohla být jezera o kterých se nám ani nezdá…
Asi se půjdu někam poptat, jak se píší projekty na užitečnější věci než je sjezdovka jakéhosi pána, který prý (jak jedna paní povídala) pobral dotaci a sjezdovka… Hádejte co.
*