Na stará kolena jsem se dala na štúdium. Vysokoškolské. Nejen. Taky autoškolně výukové praktikum. Ovšem kdo by to byl řknul – vysokoškolské studium degradovali na plky po internetu a autoškolní provozní záležitosti okleštili na… na nulu. Fakt kauf jako Brno samo.
.
Vejšku jsem zabalila po pár dnech on-line „přednášek“, které se daly použít leda tak jako demonstrace rozdílnosti přístupů (nejen) výukových. A to nejsem zrovna technologický neumětel i ve svém věku.
Technologie autoškolní jsou naproti tomu stále celkem jednotné. Přesto jsou dnes úhlavními vládčíky zapovězeny. Čímžpádem jsem pravděpodobně jedna z mála, která bude autoškolu „páchat“ bez vlastního přičinění více než jeden rok.
Doufám, že ne déle, než dva roky. Off-šem (aktivuji Golema) se mohu nadít čehokoli. Tedy přestávám věřit (divný duševní pochod u bezvěrce) v řád věcí daných a začínám se „přešaltovávat“ na výkon svých možností.
A jsme u toho. Činím to, co mohu tehdy, když mohu. To značí „Pane vedoucí, jsem, či nejsem mohoucí?!“ Za sebe jsem si ateistá, že jsem mocná. Tedy mocna toho, co není dosud v klatbě = není zakázáno. I konstatuji, že nemnoho svobod ještě zbývá.
Třeba to, že MOHU vnímat, že jsem dosud ŽIVÁ…
AMEN
*