Reklama
 
Blog | Jana Slaninová

Škarpióni a tak podobně

Občas se urodí nové slovo. Stačí jet autem a pozorovat lidi, co tropí na silnicích. Nejsem řidič (zatím teď na stará kolena teprve navštěvuji autoškolu) přesto bych mohla z pozice pozorovatele mnohé vyprávět.

*

Lid automobilový od jisté doby dělím na různé druhy.

Většinou podle dojmu, který ve mě zanechají.

*

Škarpióni

škarpiónem lze nazvati tvora, kterýžto na poslední chvíli, předjíždí tak, že se nestihne včas zařadit zpět do svého pruhu a před protijedoucím vozidlem musí hupsnout briskně do škarpy. To jsou ti šťastnější škarpióni
tentýž název zasluhoval by kdekterý podnapilý strýc, který do škarpy padne neb si v ní ustele ať už tlačí kolo nebo kolo tlačí jeho

Prase nemytý

prasetem nemytým, zovu člověka zawolantoweho, zcela prostého jakéhokoli pudu sebezáchovy, jedoucího tak, že ohrožuje veškeren život vůkol sebe

Joneboneisti

joneboneista se do poslední chvíle neumí rozhodnout, zda už jede nebo ještě vyčkává. Škubavým pohybem na pedálu plynovém i brzdovém, vytváří dojem, že jeho kovového oře postihl záchvat tance svatého Víta. Prostě neví jestli JO nebo NE

Šmýkači myšističtí

šmýkače myšistického poznáte velmi snadno. Nalepí se na záď vašeho vozu, chvilku se drží myšlenky, že donutí vaši nohu sešlápnout plyn k podlaze, poté prudce vystřelí a šmýkne! to myškou těsně před čumákem vašeho plechového mazlíka tak, až skoro leknutím vdechnete žvýkačku

Závodníci

závodník vyznává jen jedno BÝT V CÍLI PRVNÍ! Tak letí po okrskovkách tak, až sviští a kvílí gumy v zatáčkách, je přešťasten, když dvé pneumatik odlepí se na chvilku od země a on je ten, kdo to dokázal! V cíli hip hip hurá!? No, někdy se to podaří…

*

Reklama

Asi to není úplný výčet všeho, co se dnes po silnicích řítí sem i tam. Nejsem sama, kdo má nějaká pojmenování pro výše popsané druhy.

Dlužno doznat, že s mým mužem patříme mezi Kochače.

Muž nejezdí maximální povolenou rychlostí, užíváme si klidnou jízdu a když není v dohledu žádný plechový „kolega“, zvolní manžel na padesátku a kocháme se lesy, loukami…

*

Drobná vlastní autoškolní skeč na  závěr:

Pro pobavení a přesměrování myšlenek jiným směrem než ke koronáči :-D
Na třetí lekci jízd jsem byla na pár okamžiků „zavlečena“ instruktorem do ostrého provozu a byla donucena blikat, odbočovat, brzdit, šlapat na spojku a dělat bambilion nepochopitelných úkonů, včetně řazení 1-2-3 :-o:-DB-).
Dlužno dodat, že nikdo nezahynul (ani já ne – instruktor zřejmě zapomněl doma pistoli). Ovšem na počátku oněch jízd, jsem byla historicky první člověk, kterému se tkanička od bot oběsila při sešlápnutí na šroubu spojky a nešla dolů :-D:-D:-D
Musela jsem vytáhnout nohu z boty (instruktor chcípal smíchy a držel za mě brzdu i spojku), odpásat se, zkroutit se napůl bosá pod volant a vytrhnout nebohou botu ze  sevření zákeřného šroubu, obout se, připásat a pokračovat v „jízdě“. Na tachometru dvacet, v očích smrt, na tváři výraz zuřivé Amazonky B-)
Takže outerky a čtvrtky (né kuřecí), nevycházejte po 16h v Praze do ulic, bo Slaninová se v tu dobu bojí za volantem :-D:-D:-D
*