Druhej den ráno jsem šla do práce až v poledne. V kostymérně na okně byla váza s obrovským pugétem lilií. V důsledku to v mý dílně smrdělo jako na krchově. Jo, lilie jsou ušlechtilý a krásný. Ale ta vůně je skoro jako smrtelná morová rána.
*
Vzala jsem je do náruče a šla je dát do dvou hrnců, ve kterejch jsem normálně měla uskladněný různý odstřižky látek. Samo že né do těch látek – ty jsem vyndala a do hrnců natočila vodu. Moje dílna byla zřejmě kdysi kumbál na košťata – měla výlevku a z kohoutku nad ní tekla studená voda.
Je to lepší než nic, protože nemusím pro každou trochu vody lítat na druhou stranu baráku přes celou chodbu, kde je umývárka a hajzlík záchod, kterej permanentně protejká. Údržba to prej už řeší asi dva roky. Šikovný kluci. Kdybych takhle šila, nebo zpívala, bylo by to fakt na hovno na dvě věci (jo, jasně Gábi). Z pugétu, kterej jsem rozdělila na dva díly na mě vypadla kartička a na ní ozdobným písmem napsáno „Pro moji černou vílu a Bohyni Kostýmů. S láskou I. Motejl“.
Tak to smrdělo. Zaplíst se s rejžou by mi fakt moc nepomohlo. Vůbec nemám šajn, co jsem ten večer vlastně všechno stihla. S černejma myšlenkama jsem rozdělila lilie do dvou hrnců, šoupla je každej k jedný straně dveří.
Aby to bylo ještě lepší, zapálila jsem dvě hřbitovní svíčky, který mi zbyly jako nějaká součást starýho kostýmu, kterej už byl dávno někde ve skladu rekvizit a na dveře jsem pověsila vlastnoručně vyvedenou ceduli „Márnice. Neklepejte, protože mrtví neodpovídají.“
Možná lidi nečtou, nebo naopak čtou, protože během pauzy na oběd, když jsem žvejkala chleba se smaženkou natřenej poněkud vyčpělou hořčicí a „ozdobenej“ povadlou cibulkou a kyselou okurkou, která zjevně taky nebyla v kondici se u mě vystřídalo takový množství lidí, který jsem snad ani nikdy neviděla.
Během jednotlivejch soust jsem vařila několik mnoho kafí (turky černější než moje kudrny), přijímala komplimenty od šmíry (nejhorších herců na baráku) a vzduchem lítaly vtípky na adresu kostýmní márnice. Pak do dveří vplul můj budoucí problém, kterej jsem jen tušila, ale jistá jsem si nemohla bejt – Igor Motejl, takto rejža stávajícího divadelního a kostýmního hitu „Naval prachy, než vystydneš.“
Když jsem se s opicí a s kočkou probudila vedle Iggyho (prej mu tak mám říkat, protože bude jednoho dne světovej – tss! Chicht.) v jeho podkrovním bejváku na Kampě, začala jsem vzpomínat, co se to vlastně včera všechno semlelo.
Jo. Už to pomalu vyplouvá ze včerejší Opičí Mlhoviny.
Když se kostýmní „márnice“ zcela nečekaně (někdo skáknul pro několik bas piv, jinej dovalil rum, zelenou, bechera a tak…) z obědní pauzy přetvořila v bohapustej mejdan, na kterým se taky jako z ničeho nic objevily jednohubky, chlebíčky a různý dortíky, napadlo mě, jestli někdo z účastníků nečekanýho márničního mejdla nevyloupil Lahůdky u Nováků?!
Ale esenbáci se nikde nevobjevili, takže to zřejmě čórka (tak tomu některý lidi prostě říkaj) nebyla a já si nechala od Motejla nalejt nějaký bubliny a pomalu jsem přestávala bejt vostražitá a nechala se od rejži po políbení na bližší seznámení chvíli dýl osahávat, než jsem měla v plánu. Jenže už jsem něco vypila, taky jsem byla v rauši z toho, jaký spontánní setkání se z mýho lacinýho vtípku vlastně vylouplo. No a najednou Motejl zavolal dročku (v Praze se tak říká taxi), mě vedl za ruku a oba jsme se na sebe lepili, chechtali se a vosahávali.
Ale dročkař byl zřejmě na umělecký eskapády zvyklej, tak na nás jen zahučel, ať klidně vzadu kouříme, ale „Laskavě tam nejebejte. Mám uklizíno.“ Setřel nás jak moje matka schody a my se hihňali ještě víc, než by normálně bylo u mě obvyklý. To asi to – teda ta, jak říkal Iggy tráva, když mi dával potáhnout. Prej to není nebezpečný, je to uvolňující.
Mě ale zrovna v jeho vlastní posteli vážně sral frustrovalo (a to škrtnutý slovo mi připomnělo to, že jsem Gábi ani nedala vědět, že nedorazím), že nevím, jak se z týhle nový situace vůbec vylížu. Vylízat mě ovšem zrovna teď toužil rejža Motejl s naprosto zřejmým ukazatelem, kterej mu deku zvedal v jistejch partiích pěkně vzhůru.
Matně jsem si vzpomínala, že ten jeho „hoboj“ byl docela slušně naladěnej už včera a hrát na něj uměl taky víc než dobře. Asi se z toho budu muset u Gábi taky vylízat a ještě nanýst nějakou uvěřitelnou storku, která by mi zaručila, že se na mě Gábi nevykašle kvůli mojí nezodpovědnosti. To mě asi na celý tý věci sra frustrovalo nejvíc, páč Gábi já asi miluju a Motejl je jen takovej můj přeletovej úlet.
Už se to nebude opakovat. Nikdy! V půlce týhle úvahy jsem od Motejlový pusy dole obdržela takovej orgasmus, až jsem zapomněla na dobrý vychování a řvala u toho úplně jako beze smyslů. Ačkoli to asi sedělo. To, co jsem včera (a dneska zas) prováděla, nemělo vůbec žádnej smysl. Abslolutně. Vůbec. To je snad jasný.
Pak jsem si to celá udejchaná s Motejlem vyměnila a použila svoji vlastní pusu k doladění toho jeho (fakt hodně velkýho) nástroje. Netrvalo to dlouho a já se doslova dusila při jeho orgasmu a pak jsem hned letěla do koupelny, kde jsem si prvně ze všeho zuřivě vyplachovala pusu.
Teda fuj! To je snad jediný, co na sexu nesnesu. Většinou jsem stihla cuknout dřív, ale ty zvířecí skřeky z Iggyho hrdla mě vyloženě fascinovaly a přikovaly na místě. Ale nebudu si na to zvykat ani já, ani on. Tak jsem se rozhodla. Pevně. Když jsem se v jeho přepychový koupelně sprchovala a pusu už jsem měla čistou, zkoušela jsem, jak mi to půjde se zpěvem po takovým útoku až skoro na hlasivky.
Byla jsem v půlce songu Lásko prokletá od Hanky Hegerový (tu jsem vždycky žrala), když se rozletěly dveře a Motejl na mě zíral jako kobra na ušáčka. Já se tak teda cejtila, když na mně vejral a vlezl za mnou do sprchy a hlas mi odumřel do drobnýho zajíknutí. Taky to bylo tím, že za ním vletělo trochu chladnýho vzduchu a on se ke mně vášnivě přitisknul, až z toho šla skoro hrůza!
„Řekni mi okamžitě, ale okamžitě! Kde ses naučila tak zpívat, Valerie?!“ Drkotala jsem zubama, naskočila mi husí kůže a pak zase mě polilo horko z vášnivý líbačky, kterou Iggy spustil, když se mě zeptal na takovou blbost. Jakmile mi nechal vteřinu na nádech, vychrlila jsem ze sebe „No, já sama. To bylo jediný, v čem jsem kdy na základce vynikala víc než svojí černou prdelí.“
Okamžitě se odtáhnul, aby si mě prohlídnul a hned začal: „Víš ty, co to bude, kočičko? To bude super hifi hitovka, až tě obsadím do toho, co mně teď napadlo. Budeš muset naučit šít ty svý nadčasový hadříky někoho jinýho. Nebo jim uděláš návrhy, někdo to střihne a jinej sešije. Dělba práce, ty jedna moje supermrdůvko s famózním hlasem! A ty budeš díky mně hvězda. Joooo!“
Je fakt, že když mi kolem mozku propluly slibovaný budoucí (v tu chvíli jen snový) prachy, taky představa, že jsem na pódiu, lidi mi házej pugéty (Bože, hlavně né lílie!) a choděj do mojí šatny pro podpisy a stojej fronty na mý představení, jako kdyby mně ovládnul temnej woodoo ďábel a táhnul mně na vařený nudli, na který jsem úplně zapomínala na krásnej vztah s Gábi, na naše neopakovatelný sexování a taky na už nějakej ten čas ulitý prachy v malým kufříčku s potiskem.
Motejl mi vlhce dejchal do ucha, pak si kleknul, horce mi dejchal mezi nohy a já měla svůj úplně první orgáč ve sprše, s chlapem, kterej ze mě chtěl udělat Někoho a moje představy byly jako z pohádek. Motejl v zahraniční káře, já vedle něj v kostýmku, na podpatkách s kloboukem a koženou kabelkou přes ruku, fotografové, novináři… Z toho jsem byla tak rozrajcovaná, že mě sex úplně zhltnul jako někdo sežere párek na stojáka, když mát strašlivej hlad a párek má jako Malej Bobeš – jen ve svátek.
Do práce jsem ten den vůbec nešla, protože tak dlouho rozhozený nohy od sebe, jsem ještě nikdy neměla a kůži na stehnech a mezi nohama mě nikdy tolik nebolela. Ufff. Na něco je sexování skvělý, ale tyhle následky jsou snad horší, než těhotenství. Jen trvaj kratší dobu. Hned po slově těhotenství jsem sebou trhla a vzpomněla na moje početí, o kterým se u nás v rodině tradovala skoro tragédie o třech dějstvích s jedním černým dítětem na konci.
Odjela jsem dročkou za Gábi a měla připravenou fakt vybroušenou storku o tom, jak jsem do noci šila nový kostýmy, až jsem usnula. Mohlo to vyjít. Jenže Gábi ze samý vobavy, co se mnou je, když jsem nedorazila, volala na telefon do vrátnice a tam jí ten neznaboh Vomáčka řekl, že „Jó, mladá pani. Vodvez si jí náš populární rejža dročkou. No a měli se k sobě jako zamilovaný. Tak jí to jako sestra přejte.“
„Sestra“ Gábi mi sbalila všechny moje krámy na jednu hromadu. Zabíraly fakt velkej plac před naším (zřejmě bývalým) sexodromem (velká postel, která zabírá většinu místa v Gábininý garsonce) a u kuchyňskýho koutu seděla na židličce moje milovaná Gábi a ucucávala z flaš lahve (podle počtu flašek u paty židle už třetí) griotku. Škytala, slzela a hrozně blábolila.
Snažila jsem se ji dostrkat do sprcháče, ale začala se se mnou prát a protože byla trošičku těžší váha než já a ještě na mě byla nasraná, povalila mně na sbalenou hromadu, upadla na mně a začala se třást, brečet víc a víc a… Pak mi pozvracela rameno, na kterým měla hlavu a usnula. Naštěstí hlavou tak, že se nemohla udusit i kdyby vyblila tygra a jeho ocas jí uvíznul v krku.
Opatrně jsem se z pod ní vysoukala a doslova násilím ji dotáhla ke kraji postele – díky „hoře“ mejch krámů to bylo skoro jako na saních, protože většinu z toho tvořily hadry a látky a další měkký věci na šití. Kufříkovej šicí stroj stál naštěstí těně vedle dveří na botníku a můj „prachovej kufr“ (plnej peněz) zamčenej na dětský zámečky ležel na něm. Jehly a další věci, který mohly někoho zranit byly zřejmě pod hromadou hadrů.
Mohla jsem čekat víc, než jen krušný ráno.
*
Možná jste už četli:
1) Sex, prachy a potíže aneb Zápisky frustráta 1)
2) Sex, prachy a potíže aneb Zápisky frustráta 2)