Ve vzduchu se držel trvalý opar prachu a jemných částic písku. Jarda X5-02 si ve svém doupěti ze starého sklepa uvazoval přes ústa a nos pruh látky, který předtím namočil v sudu od oleje, kde shromažďoval dešťovou vodu.
*
Lehký film na hladině vody nebyl způsobený zbytky oleje ze sudu. Olejovitá substance, která se líně proměňovala na povrchu ve fantaskní obrazce, se do vody dostala ze vzduchu a povrchů, po kterých stékala.
X5-02…
Číslo, které od roku 2349, označovalo každou lidskou bytost kódem místo příjmení, bylo uzákoněno na Všelidovém sjezdu Aliance Země Spojených národů.
V tom roce, alianci předsedal Violin X77.1 Číslo, které měl za svým jménem Violin, zapsala řádová sestra Aghata z řádu Milosrdných Ikeaistek, protože matka Violinova při porodu zemřela a nestihla prozradit sestrám jméno svoje, otce dítěte ani přání, jak se má to maličké jmenovat.
Z čiré bezradnosti, tedy bylo v roce 2300, poprvé dítě pojmenováno zcela libovolným jménem a kódem místo příjmení.
Violin získal křestní jméno po nejoblíbenějším nástroji sestry Aghaty a číselný kód podle visačky na nábytku pocházejícího z dávno zaniklého řádu svaté církve Jabkisticko-Ikeaistické, která byla poslední podpůrnou manufakturou založenou za účelem uchování výroby zbožňovaného nábytku a řemeslných chytrých mobilních telefonů.
O čtyřicet devět let později, se Violin svou olbřímí vůlí, stal předsedou Aliance Země Spojených národů. Že vyrůstal v rozpadajícím se svatostánku Svatého Konzumentaria někde ve střední Euroásii a žil v tamních zdech jen s několika řádovými sestrami, které z poloviny tvořily bezpohlavní bytosti, mu jen prospívalo ve všemožných politických show.
Získal většinu všech menšin, protože jim slíbil ještě větší prosazování práv. Jedním ze slibů, které naplnil, bylo uzákonění číselných kódů místo příjmení. Kód losoval Centrální počítač ze všech někdy reálně použitých prodejních kódů nábytku a smartfonů pozdní generace. Rodinami se tedy stávali lidi se stejným kódem bez ohledu na pokrevní příbuznost.
„Je to krajně spravedlivé a nanejvýš humánní spojování rodin. Křestní jména budiž přidělována nadále dle libovůle pokrevních rodičů – aby bylo jasné, že svoboda volby je stále platná.“
Netrvalo to ani sto let od vydání zákona určujícího jediné správné a spravedlivé pojmenovávání novorozenců a svět zachvátil počítačový virus, který vymazal z úložišť veškeré lidstvem získané informace.
Bez aplikací, videí na YouTube a sdílení na sociálních integrovaných sítí, se hroutila jedna bašta civilizace za druhou…
Zbyly jen ruiny, málo dýchatelný vzduch, barevná voda s různými příchutěmi po (převážně) chemických produktech. Lidé hynuli jako mouchy na nemoci, které přišly s počítačovým virem.
Jarda X5-02, se narodil v roce 2449. Sto let po zavedení Zákona o kódovaných přijmeních obyvatel Aliance Země Spojených národů. Tvůrce myšlenky byl již deset let v plynném skupenství pohřben na Shromaždišti velikánů vlevo od planety Země. Třetí titanová kapsle od středu Shromaždiště směrem k Jupiteru, označená V/X77.1
X5-02, měl jméno po jednom hokejistovi, kterého po smrti nechali svatořečit pro jeho umění pohybovat se neuvěřitelným způsobem na jakýchsi zahnutých želízkách, která mu visela nad skleněnou rakví, kde jeho profesionálně nabalzamované tělo, vypadalo jako živé, když se vznášelo na vodním polštáři.
Babička X5-02, byla Jardovi počítačem přidělena a týž den, si nemluvě vyzvedla i s dostatečnou zásobou výživy a odjela kamsi na Přimdu, kde žila už padesát let skoro sama. Její číselná řada nebyla příliš odolná. Většina z nich, po pár letech končila v blázinci. Tedy v Sanatoriu pro nervově choré uprostřed Boubínské pouště.
Nikoho ovšem nenapadlo, že chyba není v slabých kusech číselné řady X5-02.
„Chyba“ byla v babičce.
Tato dobrá duše, byla amatérskou vědkyní, kterou se stala, když univerzity nesměly poskytovat vzdělání a tituly, ale pouze rady. V té době, bylo Maríi X5-02 dvacet let a byla lačná osobního poznání a prožitků, při praktikování návodů, jak přežít 1) v divočině 2) ve městě 3) mezi lidmi 4) mezi zvířaty.
Všechno osobně začala testovat a stala se průkopnicí všeho tehdy fyzicky zakázaného.
Vlastně byla prohlášena za Anarchistickou Zrůdu se sklony k přírodnímu způsobu života. Proto ji z Paříže poslali do vyhnanství nad Přimdu, kde kromě chalupy na kopci, bylo pár ovocných stromů a voda uprostřed chalupy, ve které z neznámých důvodů, vytryskl pramen čisté vody přesně v den, kdy vešel v platnost
„Ten podělanej nesmysl s kódama, Jaroušku. Pamatuj si, že kódy jsou sviňárna na člověku a že si musíš co? No poradit. Abys co? Měl šanci.“
Stejným způsobem, se snažila vzdělávat i ostatní kódově příbuzné.
„Ovšem nikdo z nich, Jaroušku, nevydržel zkouše ty věci osobně. Všichni byli bez aplikací v hajzlu a hráblo jim. Ty seš první zdravej kus.“
*
Ve vzduchu se držel trvalý opar prachu a jemných částic písku. Jarda X5-02, si ve svém doupěti ze starého sklepa, uvazoval pruh látky, který předtím namočil v sudu od oleje, kde shromažďoval dešťovou vodu.
Pitnou, která byla v koutě sklepa na Přimdě, chránil jako oko v hlavě. Maríina chalupa už nestála. Zbyl pouze sklep. A jabloň zasazená přímo u pramene, který už zdaleka nebyl tak vydatný, ale Jardovi a jabloni stačil.
„Maríina jablka.“
Šeptal s nábožnou úctou, když jabloň poprvé ve sklepení urodila jablíčka. Bledá, neduživá, protože do sklepa pronikalo světlo jen v pravé poledne a to pouze na dvacet minut. Ale ta jablíčka byla jediná živá v okruhu sta kilometrů.
Stejně jako Jaroslav X5-02…
*
…na liduprázdné poušti zvané Euroásie, vítr tiše a trpělivě obracel jeden suchý jabloňový list a jeden lidský vlas. Nikdo kromě větru nevěděl, komu kdysi list nebo vlas patřil…
*