Drahně let tomu, co vydán mi byl unikátní na míru stvořený průkaz k užití leteckého prostředku z březového proutí…
.
Každoročně přistane na mém okenním parapetu pozvánka psaná kočičím drápem na vyčiněné kůži z netopýre (momentálně nejkvalitnější druh pergamenu).
A já… se slzou v oku vzpomínám na minulá tisíciletí, kdy jsem činila totéž co opět letos o Filipojakubské noci.
Vsednu na svůj (v současnosti motorizovaný) letový prostředek – ergo koště a vyrazím smykem povětřím za svými kolegyněmi a sestrami ve zbrani. Hrby a bradavice nečekejte, páč už se v dnešní osvícené době není potřeba maskovat. Ale kočky, kočky máme skoro všechny.
Zítra mě čeká ranvej osvětlená hořícími vatrami ze skutečného dřeva a tím pádem velmi dobrodružné přistávací manévre, které jsou dneska tak moc v módě u mocných.
Musíte přistávat s ohledem na turbo dieselový motor koštěte a vlající pláště jsou také pastí na ty sestry, které neumí vybrat ostrou otočku kolem jisker. Nejedna z nás již v minulosti zahořela… Jak tradicionalistické, když jednou vzplanete.
Takže dámy, kolegyně, sestry – sedlejte své oře s rozmyslem, létejte ostře, ale chytře a pokud překypujete energií, rozhodně se nehaste vodou, bo to nabité bytostě většinou úplně oddělá.
Moje rada závěrem zní: „Buďte své, buďte úchvatné a famózní, jen nebuďte ze sebe samých špatné a nervózní. Však slovo čarodějnice v současnosti skoro hrdě zní!“ 👍🧙
.