To je jednou jasné, že může. Může, pokud se ovšem nebude bát. Nebo je možná lepší, když se budou bát všichni okolo.
A já ho od dneška mám.
Můžu.
Můžu řídit.
Tak.
A je to!
Ovšem dělá mi starosti, že přerušovaná autoškola (otevřeme/lockdown/otevřeme/lockdown…) je horší přerušované soulože, poněvadž v sexu je žena panna jen při tom prvním sexování. Kdežto po dlouhé době bez řízení je ženská za volantem panna skoro pokaždé. Jen ta odvážná, nebo šílená (či obojí) vsedne do gumokolého oře a sevře v rukou kolečko, kterým se povoz ovládá co do směru.
Dnes po dvaceti dnech vsednu do nebohé mé Yaruny*.
(* Yaruna – dvacetiletá Toyota Yaris bez posilovače řízení!)
Dvacet dní je lhůta, kdy nesmí čerstvý řidič řídit, bo „se“ musí nejdřív „vydat průkaz“, což je u plastové karty s xichtem a pár speciálními ochrannými prvky, lhůta k udivení se. Někdo „chytrý“ to musel to pravidlo vymyslet vyloženě hlavou.
Prostě dvacet dní bez možnosti sednout za volant a trénovat, ze mě udělalo Opětpannu, která si není jista tím, že si bude u své první jízdy počínat alespoň trošku jako autoškolně mírně pokročilá. Dnes je ten slavný den, kdy k nám byl zave…
Ne, to není ono. Jinak. Dneškem přestává být v ulicích bezpečno, protože ho mám. Řidičák. Asi omylem, připadá mi, ale… vyjedu.
Snad mě nikdo nepotkáte!
Howgh!
*