Ano, kolem padesátky začínáme všichni druhý život a to ani nemusíme měnit partnera nebo partnerku.
*
Vzhůru do svého nového života!
Nový život začínají (nejen) ti, kterým skončil „starý“ partnerský život. Buď se on poohlédl po mladší a odešel nebo mu ona sbalila věci, protože s takovým dědkem doma nebude. Každopádně ať už partnera vyměníme, najdeme, nebo si podržíme toho stávajícího, jisté je, že většina z nás už má odrostlé děti.
Jelikož je doba, kdy se mladí až tak nehrnou do plození dítek (našich vnoučat), začneme mít víc času. Na sebe, na partnera, na koníčky a nebo taky na blbnutí. A že by blbli kolem padesátky jen chlapi? Omyl. I my ženy máme ty své mouchy (já někdy spíš masařky).
*
Další „level“ v novém životě, jsou vnoučata
Zatím ještě svoje žádné nemám, ale klidně bych brala ten stav, kdy se člověk těší z dalšího človíčka, ve kterém koluje i jeho krev. Stav, který je báječný v tom, že to maličké, nám patří i nepatří. Nemáme s ním pravidelné bezesné noci. Jen si ho můžeme neskutečně užívat tak, jak jsme to nestihli u svých dětí.
Kdysi pro mě byl dvacetiletý mladík starý a když mě požádal o rande, dostala jsem záchvat smíchu. Dnes mi kluci kolem padesátky připadají velmi „oukej“, protože v tom věku už se nacházím se svými pětačtyřiceti roky taky.
A co třeba takoví kluci po šedesátce? Holky po šedesátce? Čupr baby a fajn klucí!
Teď to mám tak, že jsou pro mě staří lidé tak kolem devadesátky.
Ale myslím si, že až mi bude takových osmdesát, ještě ráda si půjdu šoupnout bačkorou o parket s nějakým mladým devadesátníkem a budeme se svíjet třeba v rytmu disco.
Samozřejmě velmi opatrně, aby mi nevypadla umělá kyčel a mladému devadesátníkovi při pokusu o tango, nevylétla zubní protéza do mého proklatě nízko umístěného dekoltu.
*