Bylo mi šest let a jeden měsíc, když jsem začala s povinnou školní docházkou. Škola, do které jsem nastoupila, byla v jedné věci unikátním způsobem „pokroková“. Měla UNISEX záchody.
*
Teď si můžete myslet „Kecá!“ Jenže ona (já) nekecá. Škola, do které jsem jako prvňáček začala chodit, byla původně stará jednotřídka. Kdysi bylo dětí na prvním stupni tak málo, že děti od první do páté třídy, sedávaly v jedné třídě a učil je kantor všechny. Každý ročník měl svá zadání, podle kterých pracoval. Jak to tehdejší kantoři zvládali, netuším, ale pro mě je to hodno obdivu. Jednotřídka v Úšavě (okres Tachov) je dnes podle vzhledu zřejmě využívána jako bytový dům.
V roce 1980, byla v přízemí třída, do které „Husákovy děti“, šly do první třídy v počtu třiceti kusů. Já mezi nimi. Dodnes si vybavím pach/vůni té staré budovy. Mohla vzniknout kolem roku 1900, ale žádná přesná data nemám, jen odhaduji. V přízemí byla třída, ve které se nacházely lavice, pospojované k sobě železnými trubkami. Měly sklápěcí sedačky a zabudované kalamáře.
Sedačky nás jako děti bavily. Když se sedátko nesklopilo, mohl se malý člověk, usadit na jeho hranu a lehce se houpat. Kalamáře už dávno pozbyly své původní funkce a po nějaké době docházení, nás, klubka háďat, byly plné papírků, plesnivějících ohryzků a podobných laskomin.
Tabule byla na pevno na zdi. Žádná posuvná, žádná rozkládací. Vedle tabule, byl stojánek s dvěma lavory a na zemi v kyblíkách voda, kterou „souškačitelka“ nosila ze dvora, kde byla studna s pumpou. V jednom lavoru byla čistá voda, v druhém voda s přídavkem chloraminu. V koutě třídy u dveří, byla kamna na uhlí, ve kterých zatápěl bývalý pan řídící na penzi, který vykonával funkci školníka. Nad třídou v prvním patře měl byt.
Půda školy byla tak trošku tajemným místem, kam chodili jen „souškoučitelkou“ vyzvaní žáci. Byla tam uskladněná tématická výzdoba do oken, některé druhy tělocvičného nářadí, rozvrzané skříně, plné starých knih a okna plná pavučin a mrtvých motýlích tělíček.
Specialitou, která nám tenkrát přišla naprosto přirozená, byly (dnešní mluvou) UNISEX záchody. Nacházely se ve zděné přístavbě, která navazovala přímo na hlavní budovu. Po projití minichodbičkou, se člověk ocitl v místnosti, kde byla vybetonovaná jedna zeď až do výšky hlavy a u ní na zemi, žlábek, do kterého hoši močili. Jen tak. Bez zástěny. Na druhé straně místnosti, byly tři „toalety“. Suché. Pro všechna děcka bez rozdílu pohlaví… Jediný „špatný“ vjem z takového „vyměšovacího zařízení“, byl pach chloraminu, kterým se tenkrát nešetřilo.
Tehdy nám to připadalo naprosto přirozené. Normální.
*
Jestli si některé dnešní moudré (j)elity myslí, že prostřednictvím UNISEX záchodků objevili nový rozměr lidství, velmi se mýlí.
My už jsme v roce 1980, pokrokoví byli.
*