Pěkný nohy? Joooo! Bejvávalo, děvče.
Kousek před magickou padesátkou. Každýráno.com,eu,cz SELČ.
Zjištění, že knoflík polštářem v noci na hubu vyražený jen tak nezmizí, ale snaží se vydávat za permanentní makeup, není zrovna nejlepší nakopnutí k sebevědomí a zářivé budoucnosti.
Po jisté době to lze přijmout a zautomatizovat, implementovat, zažít – neplést si s „užít“. Onehdy v záchvatu „omlazování“ (líčení/bojového maskování) jsem si při oblékání spoďárů velikosti plachty na zastínění hřiště všimla zvláštního útvaru v oblasti vlastních (!) kolen.
A sakra! Kdy jsem si oblékla ty punčochy? A proč nejsou vypnuté?! Proč se kolem kolen krčí?! Hmátnu po noze, abych punčochy (neznámokdy navlečené) vypnula pomocí starodávného rituálu skrzevá navlhčené prsty (bacha na nehty!) a…?!
A kruci! Vždyť se tahám za kůži. Holou kůži! Joooo! A zpívám v duchu s Mládkem (taky ňáko zestárnul!) „Má milovaná, proč chodíš taková srolovaná. Má milovaná, proč chodíš taková vytahaná?“
A sama sobě odpovím – páč stárneš, voleplease!
Inu – ať už jsem vytahaná, utahaná, nebo srolovaná, jedno můžu říct vždycky – je sakra buřt, jestli jsem cokoli z toho. Hlavně když mi není na duši tři stovky let. To bych snášela fakt blbě.
Takže kolíčky na prádlo vytasit, napnout, vypnout, vyvěsit!
A příště na řadě je – no gravitace, né kurděje!
*