Reklama
 
Blog | Jana Slaninová

Jak mě doba Posametová vyučila skromnosti

Je to krásné, mít mnoho možností. Smět téměř cokoli. Měla jsem to svobodně takzvaně loktem do kapsy, která po „sametu“ byla spíš prázdná než vysypaná. V lednici by se mi tehdy myš raději oběsila, aby se netrápila hlady.

*

Musela jsem zapojit veškerou fantazii, abych tu dobu ustála bez výpůjček a jen s tím, co mám. Musela jsem se zdokonalit v rozpočtu a dodržet rozpočtová předsevzetí. Obrátit každou korunu než ji vydám. Myslet především na to, aby měl co jíst syn, aby ho bylo do čeho obléknout a udržet ho v teple.

Někdy jsem celé noci nespala, jak mi šrotovalo v hlavě milion nápadů…

Většinou nepoužitelných.

Byla jsem na mateřské, bývalý manžel čerstvě (pro nadbytečnost) nezaměstnaný, syn narozený s celkovým levostranným rozštěpem vyžadoval zvýšenou péči. Tehdejší moje mateřská (1992) činila 1.200,- Kč. Jít na „pracák“ bývalý manžel považoval za ponižující, tak sem tam sehnal brigádu a nějakou tu „černou“ (bez papíru) korunu donesl domů.

Ze současného pohledu nechápu, jak jsme to dokázali. Zřejmě díky tomu, že jsem dostala v tom nejhorším období od táty pytel brambor a pět kilo špeku. Špek putoval na mrazák. Nožem jsem z něj odkrajovala hoblinky tenké jako dech. Brambory se špekem milionkrát jinak… Cibuli a česnek, jsem si mohla dovolit kupovat.

Čerstvá mladá matka v čerstvém kapitalismu.

Nesmírný svátek byl, když mi zbylo na kostku sádla a já usmažila bramboráky. Několik měsíců, jsme žili na hranici bídy. Na hranici z toho důvodu, že jsme měli co jíst, mohli jsme být v teple a měli jsme střechu nad hlavou.

Potom si exmanžel našel práci a postupně jsme se sbírali z kolen na nohy.

Nestěžovali jsme si.

Museli jsme to přežít.

A přežili.

Naučila jsem se přežít s málem a být vděčná za každou věc navíc.

*

Když pozoruji, s čím vším dnes dokáží být různí lidé nespokojení, jen vrtím nechápavě hlavou. Mají tolik věcí, o kterých jsem se tehdy neodvažovala ani snít…

A stále jim to nestačí.

Máme přeci svobodu, smíme skoro všechno. Děláme (většinou) jen to, co dělat chceme…

A nebo je to jen tím, že jako svobodní a s mnoha možnostmi nevíme, co bychom samou roztažeností ještě chtěli?

*

Reklama

Psáno s vědomím, že může jít pouze o můj vlastní úhel pohledu.

P.S.: osobně toužím pouze po harmonii – vyšší ambice nemám

*

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama