Reklama
 
Blog | Jana Slaninová

Tak nám popravili náhubky, paní Müllerová!

Dobrý voják Švejk si drbal holou hubu plnou ponáhubkových boláků, až ho musela dobračisko paní Müllerová pleskat přes pazoury jako malé děcko.

„Co to dělaj, pane Švejk. Vždyť si to znovu rozbolavěj. Koukaj si to nechat namazat koňskou mastí.“

Co zbývalo. Paní Müllerová (silná to žena) natřela (i přes jadrné klení a šklebení postiženého) boláky páně Švejkovy řádnou vrstvou Koňky a odešla se slovy:

„Líběj vodpustit, pane Švejk. Kdybych jich neznala, řekla bych, že se jim snad ty kdovíkový (čti covidový) náhubky líbily, když se se mnou tak prali. Ale pravda, s nima na hubě byli větší štramák!“ potutelně se uchichtla paní domácí a odešla po drbech do trhu. Však musí ještě paní Novákové a Spytihněvové povědět, co je všude kdovíkově nového.

Švejk si prohlížel v zrcadle namazanou hubu a s očima v sloup poznamenal „Snad mě hostinskej z hospody Na Růžku nevyrazí, když teď vypadám jako adept leprosária. A snad, když už císařpán odvolal svý náhubkový nařízení, nepůjdu zase sedět za řeči proti vrchnosti, když nahlas řeknu, že ty náhubky byly pěkně na hovno.“

*

„Švejku, vy hovado! Půjdete se mnou za znevažování moudrosti našeho císařpána.“ Děl ten dobrý muž Bretschneider, který si inkoustovou tužkou pilně znamenal na manžetu běloskvoucí košile, co Švejk vykládal u píva. Manžeta vypadala jako vyšívaná, ale nejspíš víc připomínala tetování.

Švejk se mnoho nevzpíral, ba naopak se špiclem souhlasil, že „Takové podvratné živly si císařpán v kožichu hýčkati nehodlá, ale jako hmyz je rozmáčkne ramenem spravedlnosti.“

„Já jim rozumím, pane Bretschneider. Oni mají recht. Císařpán přeci nemůže tolerovat kdejaké hovado s papulou plnou boláků. To je potřeba utnout hned v zárodku. To dá rozum. Já bych ale řekl, že když někdo trpí leprou, není dobré s ním bejt v kontaktu. To víte.

Pantáta Otáhal se taky předminulej rok setkal s jedním, co přitáhnul do Nový vsi svrab. A to byl prosím pouhej svrab! Drbal se nejdřív starej Otáhal, kterej podal tomu zablešenci ruku, aby mu pomohl na kozlík.

Drbali se pak najednou skoro všichni. Včetně faráře, kterej zanášel s Otáhalovou manželkou. Skončilo to jednou velkou exekucí. Otáhal neváhal a sundal řemen z gatí. Zmydlil vám manželku, faráře a ještě pár dalších sousedů…“

Bretschneider zesinal, otřel si zpocené čelo, zacouval od Švejka a téměř v mdlobách se odpotácel k východu, kde v chodbě chvíli civěl na svůj obrázek do zrcadla a zkoumal, zda mu náhodou nezačíná odpadat maso od lebky. V tom Švejk hlučně kýchnul po vdechnutí šňupacího tabáku a milý Bretschneider upaloval úplně jako Zátopek, kdyby už v té době Zátopek žil.

A Švejk?

Podrbal se na rozvážně na bradě a poručil si jednu zrzavou vodu od ledu a zabafal z e-cíga.

*

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama