Reklama
 
Blog | Jana Slaninová

Sex, prachy a potíže aneb Zápisky frustráta (7)

Noc jsme strávily v tolika polohách, že jsme asi přepsaly celou Kamasutru, což je podle Gábi něco jako bible všech nadrženejch. Horní i dolní rty jsem měla napuchlý a při pohledu na Gábi mnou ještě lomcovaly dozvuky několika mnoha orgáčů, který jsme si navzájem dopřávaly.

.

Celý to její měkký tělo jsem mučila tak jemně, že se její i moje vzdychání a hekání podobalo sborovýmu kňučení hyení smečky. Gábi mě taky nijak nešetřila, protože z toho jak byla v pr frustrovaná, potřebovala si vynahradit ten absťák. “Seš jako droga, Val. Nikdy mě nikdo tak nedostal jako ty.” Vydechla nad ránem a stočila se ke mě do náruče.

Byly jsme po jízdě na sexodromu našich vášní tak utahaný a tak moc rozpálený, že jsme si ani nevšimly, že vyhaslo v kamnech. Ale pod peřinou jsme se k sobě mačkaly a hřály se navzájem. Proto jsem zaklela jako starej zedník, když jsem náhodou nad ránem vystrčila ruku z toho neřestnýho pelechu, kterej byl voňavej po Gábině a vyhřátej zevnitř dvěma horkejma tělama.

To mě okamžitě probralo, protože to najednou chtělo čůrat! Takže jsem se pomalu vyplížila, abych nevzbudila Gábi. Okamžitě se do mě zakousla zima. Okno bylo zmalovaný mrazem a kytky jím vytvořený připomínaly krajky z Vamberka. 

Vyndala jsem ze skříně starej vytahanej svetr, kterej mi sahal těsně pod zadek, u dveří jsem ze zdi sloupla klíč od záchodu a v duchu jsem mrmlala, že bych vážně ocenila soukromí, když už skoro nahá táhnu chodbou vykonat to, co musim.  

Klepala jsem se jako ratlík, protože po tři metry vysoký chodbě táhlo jak ve starým hradu a svetr moc tepla nedodal. Už jsem byla skoro u záchodu, když se na konci chodby, kde bylo schodiště vyloupla nějaká postava. Lekla jsem se, splašeně jsem odemkla dveře na hajzlík a rychle zaplula dovnitř a zamkla za sebou. Ocitla jsem se ve tmě, protože jsem nestihla otočit vypínačem. Připadala jsem si lapená.

V duchu jsem držťkovala nejdřív na sebe, pak na toho neznámýho člověka, kterej se musel zrovna teď courat po chodbách. Za nějakejch pár vteřin jsem se rozkoukala a instinktivně šátrala v místě, kde se dal tušit obrys vypínače. 

A – budiž světlo! Záchod nebyl nic moc, ale sdílela jsem ho jenom s dvěma partajema, což bylo fajn. V takovou hodinu většinou normální lidi spí, tak jsem ho měla teď jenom pro sebe. Usedla jsem se syknutím na prkýnko a měla pocit, že mě smrtka kousla do prdele, jak studilo. Úlevnej proud začal cinkat o vnitřek mísy a ze mě spadlo napětí.

To ovšem vylítlo do závratnejch výšin ve chvíli, kdy jsem uslyšela na chodbě kroky, který se zastavily před dveřma mýho bejváku. Dočůrala jsem a začínala panikařit, protože na ranní návštěvy nejsem zavedená a tušila jsem děsnej průser. Strašně moc velkej průser!

Ledová smrtka mi sáhla do žaludku a vyslala dovnitř mě takovej divnej úder, kterej mi rozdrnčel páteř a z mozku dělal želé. Ale na sortiment cukrárny nebyl čas, protože uvnitř bytu v mý posteli, přeci byla Gábi!

Důrazně jsem spláchla, abych si dodala odvahy, odemkla jsem, otevřela, zhasla a… Totálně vytuhla. Motejl si mě našel. Bylo mi zle. Bylo mi hůř než zle. Smrdělo to budoucí nenávistí, ztrátou práce. Prostě potíže si mě zase našly a byly kurevsky blízko.

“Valerie, nenašel jsem tě včera ráno vedle sebe. Úplně jsi mě vyděsila. Já jsem strachy bez sebe a ty tady pobíháš po chodbě s tím tvým holým sexy zadkem. Je tu kosa a mohla bys narazit na nějakýho nenechavýho vobšourníka. A vsadím se, že ti kamna už vyhasly, co?” 

Přibližoval se ke mě líně a skoro pohodově oproti svýmu proslovu. A já dál zabředala do paniky, protože tohle jsem nemohla ustát. Ani kdybych lhala nejlíp na světě. Když ke mně natáhl ruku, ztuhla jsem. Neschopná slova. Stála jsem jako kráva před nevyhnutelnou porážkou. Tupě. Odevzdaně. A čekala, odkud to přijde. Ta poslední rána. 

V ten moment se se skřípěním rozzívly dveře mýho bejváku a rozcuchaná Gábi rozespalá a napůl slepá vykoukla ven a řekla “Val, já potřebuju urychleně čůrat a taky bych potřebovala ňákou tu… no… hygienickou dámskou. Ehm!” V tu chvíli zaostřila a ztuhla, protože teprve rozlepenýma očima uviděla Motejla, rozrazila dveře úplně a začala na něj řvát “Táhni vod ní, ty úchyláku, já jdu pro nůž! Vypadni! Okamžitě zmiz, nebo vzbouřím celej barák!”

Motejl vykulil oči, protože rozjetá Gábi se proti němu valila jako tank s rukama zaťatýma v pěst. Začal couvat a koktal “Ale my se s Valerií známe, jsem režisér od ní z divadla. V životě bych jí neublížil!” To mě nakoplo a já se konečně rozhejbala a rozmluvila. 

“Gábi, to je rejža Iggy Motejl. Fakt je od nás z divadla. Běž čůrat, vložky jsou na záchodě v modrý poličce. A já tady zatím návštěvu vezmu dovnitř a postavím nám na čaj, nebo kafe.”

“Ppromiňte, pane režisére. Já vás měla za úchyláka! To bych se posrala. Tedy promiňte. Já už nevím, co melu.” S tím Gábi zmizela na záchodě a Iggy šel dál, jako by se nechumelilo. 

“Máš temperamentní kámošku, Valerie. A jak tě bránila. To bych mohl někdy dát do budoucí hry. Zajímavé. Má trable? Že jsi tak narychlo zmizela.” Iggy na mě hleděl zkoumavě asi jako vědátor na pitvanýho brouka. Se zájmem, ale s tak pečlivě vyladěným mikroskopem, že mi určitě viděl i chlup na nose. To asi nedopadne dobře.

“Kafe, nebo čaj, Iggy? Mám obojí.” Popošel ke mě a palcem mi pohladil tvář. “Kafe. Černý.” Odpověděl, sundal ze mě ruku a dál mě studoval. Doslova jsem se klepala, ale ruce se mi zatím netřásly. 

“Gábinu už znám dlouho. Kámoška od dětství. Dost jsme toho spolu zažily.” Jo, taky kupu sexu, ale Iggymu jsem to nehodlala jenom tak troubit. Jenomže když mu to neřeknu, zas zklamu Gábi. Když mu to řeknu, zklamu jeho. Obě varianty byly úplně stejně na hovno nic.

“Takže má trable a tys jí k sobě vzala, protože to potřebovala. Valerie, jsi sexy dračice, ale taky je vidět, že máš srdce.” Přišel ke mě a znenadání mě uprostřed nalejvání vody do konvice obejmul. A to bylo v hajzlu, protože přesně v tu chvíli vstoupila dovnitř Gábi.

Prudce jsem se vytrhla z jeho náruče. Najednou dvěma skokama překonala Gábi prostor mezi dveřma a Motejlem, vrazila do něj ramenem a jako hráč americkýho fotbalu ho porazila. Slítli spolu ve změti rukou a nohou (naštěstí) na rozestlanej pelech a Gábina se snažila Motejla mydlit pěstma. On se jenom bránil. “Hajzle, hajzle úchylnej!” Ječela na něj a on jenom “Dost, tak dooost, dámo! Však jsem nic neudělal!”

“Gábi, nech ho!” Zařvala jsem pro změnu já a šla je od sebe odtrhnout. “Uklidněte se oba a hned!” Škubla jsem Gábinou i Motejlem a všichni tři jsme na sebe zadejchaně zůstali civět. Naštěstí se mi vrátil můj obvyklej temperament a nějak mě to srovnalo a já mohla konat.

Oba se teď soustředili na mně. Nadechla jsem se a i přes takovej ten pocit, že se řítím do propasti, jsem řekla. 

“Gábi, s Iggym spolu spíme. Iggy, Gábinu miluju a teď spolu znovu spíme. Nemůžu za to, že jsem taková kráva. Iggy, tebe mám ráda, ale Gábi miluju. Z hloubi svýho zasranýho černého srdce jí miluju. A upřímně teď už je mi úplně jedno, jestli kvůli ní přijdu o práci v divadle, nebo se nikdy nedostanu k soulovýmu zpívání. A jestli mě teď Gábi necháš, protože jsem kráva, tak to mi jedno nebude. To bude…”

“Konec.” Vydechla Gábina. Viděla jsem její zmatek, lítost a bolest a cejtila se nejhůř za svůj zasr  podělanej život.


Možná jste už četli:

1) Sex, prachy a potíže aneb Zápisky frustráta 1)

2) Sex, prachy a potíže aneb Zápisky frustráta 2)

3) Sex, prachy a potíže aneb Zápisky frustráta 3)

4) Sex, prachy a potíže aneb Zápisky frustráta 4)

5) Sex, prachy a potíže aneb Zápisky frustráta (5)

6) Sex, prachy a potíže aneb Zápisky frustráta (6)

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama