Reklama
 
Blog | Jana Slaninová

Sex, prachy a potíže aneb Zápisky frustráta (6)

V duchu jsem si brzy ráno v koupelně broukala jednu vodrhovačku, která ten den ráno hrála v rádiu. Když už mi popátý hlavou proběhlo “Colu, pijeme Colu…”, měla jsem chuť s něčím třísknout vo zem, jak mě sra frustrovalo, že jsem zrovna v Motejlovým bejváku. 

.

Ten byl fakt mimochodem vopravdu boží. Motejl taky nebyl sráč, nebo vobluda a sex s nim byl fakt dost dobrej, ale nebyla tu Gábi. Kurva! Chyběla mi fakt moc i po prošoustaný noci s Iggym.

Voblíkla jsem se tiše jako duch a vypadla od Motejla rychlostí blesku. Taky jsem pojala podezření, že to na něj asi nezapůsobí dobře, že jsem zdrhla, nevzbudila ho a nenechala mu vzkaz ani na tramvajovým lístku. 

Umínila jsem si, že se Iggymu druhej den v práci vymluvím na to, že jsem doma zapomněla vypnout plynovej hořák, proto jsem tak letěla bezhlavě a bez rozloučení pryč. 

Bezhlavě to jó. Jasně, že jó. Protože když se posraný city (City asi nebudou frustrovaný, že, Gábi?) derou do hrudníku a skoro ho trhaj na kusy, když pro knedlík v krku nemůže člověk ani dejchat, musí se s tím hodně rychle něco udělat. 

Jak říkala moje máma “sofort”. Tak jakože úplně co nejdřív to jen jde. A já šla. Vlastně letěla. Po schodech jsem metla jak vichřice a dupala jako stádo slonů, až některý partaje vybíhaly na chodbu a někdo i zařval “Kam tak letíš, ty krávo?!” 

A kráva (teda já) letěla. Do tramvaje, do metra a až do Holešovic, kde měla Gábi svoji garsonku, ze který mě tak rychle vyhodila, když zjistila, co jsem za krávu. Jo, krávu. A to nebudu nahrazovat jiným a vznešenějším slovem, protože tak to prostě je! 

Zazvonila jsem dole na zvonek se jménem Zavadilovi, kterej patřil ke Gábininý pronajatý garsoniéře a srdce mi tlouklo až v krku. Znáte to. Vnitřně se prostě třesete jako vejce v aspiku, z nohou máte vařený nudle a v krku knedlík velikosti fotbalový mičudy.

Ruce se mi třásly a do očí se mi pomalu draly slzy, jak moc jsem čekala až to v zašlým zvonkovým repráku zachrastí a ozve se Gábi. Nevěděla jsem, že to se mnou bude takhle cvičit a že se kurevsky zamiluju do holky! 

Chrapot unavenýho repráku zněl jako chrastění zmuchlanýho staniolu a skrze něj se ozvalo sípnutí Gábininýho vyčerpanýho hlasu “Kdo je?” 

S rukama zaťatýma v pěsti jsem skrze polknutý slzy zařvala “Jsem kráva, Gábi! Kráva a blbá k tomu!” V repráku to najednou jenom chrastilo a chrastilo… “

Do prdele, do kurevský děsný černý prdele. To né! To sakra snad né!” Vydechovala jsem sykavě vzduch z plic a můj hlas byl skoro stejně znělej, jako chraplák Louise Armstronga. Jenom víc dušenej.

Vopřená zádama o špinavou a oloupanou fasádu jsem se svezla na zem a vypadala jako kdybych si něco šlehla, protože když já bulím, tak mi šíleně nateče nos, oči mám voteklý a zúžený do tvaru rejže, takže se mi blbě dejchá i kouká. 

Lidi se začali po mně vohlížet, ale protože moje barva pleti patřila spíš na jinej kontinent, radši mě všichni vobcházeli v uctivý vzdálenosti. Už jsem se pomalu snažila zvednout, když se rozlítly dveře a z nich bosá a jen v dlouhým vytahaným triku vyletěla ze dveří Gábi. 

Nemohla jsem popadnout dech a snažila se co nejdřív zvednout na nohy, abych tam neseděla jako hromada sraček neštěstí (jo, vím, Gábi, slušně – co kdyby to jednou četly vnoučata). “Co si myslíš, že děláš, Valerie?!” Vykřikla přeskakujícím hlasem Gábi a já viděla, jak se jí přes obličej koulí slzy pomalu větší, než ty moje. 

Váhavě jsem před ní stála a chtěla ji kurva obejmout tak, až by v nás obou praskaly kosti a přehlušily by to děsný bušení mýho splašenýho srdce. Byla jsem posraná podělaná strachy, že mě Gábi pošle do hajzlu, kam asi s tou svojí blbou povahou patřím.

“Val, ty jedna krávo mizerná. Já tě miluju.” Vydechla mi do úst Gábi, když se ke mě s tím svým ohromně přitažlivým tělem přitiskla. 

Cucaly jsme se spolu vášnivě na ulici a asi moje (jistě děsně od pohledu podezřelý) vzezření “sjetý černý šlapky” nás uchránilo před tím, aby nás kolemjdoucí zkoušeli umravňovat.

Když jsme konečně obě popadly dech a trochu se od sebe odlepily, chytla se Gábi za hlavu, vykulila oči (byla úplně k sežrání!) a zamumlala “Kurva, to je den! Já si zabouchla doma klíče!” 

Místo toho, aby se znovu rozbrečela, začala se chechtat. A já s ní. Musela to bejt scénka jako na divadle, se kterým jsem už nějakej ten čas měla osobní zkušenost. 

Dost k tomu přidalo i to, že jsem Gábi přehodila přes ramena svojí bundu, přičemž jsem ji zase vášnivě líbla na pusu.  Dole jsem okamžitě zvlhla jako papír hozenej do deštivý noci. “Gábi, ser na garsonku, jdeme ke mě!” 

Musel to bejt pohled pro Bohy. Černoška ve vohozu, kterej připomínal fotky z Burdy a bosá kyprá holka, která neměla nic, než vytahaný triko, mojí bundu přes ramena a na nohách ponožky. Moje boty jí nebyly, tak co jako jinýho jsem jí asi tak mohla půjčit.

Cestou v tramvaji jsem ji k sobě tiskla a zahřívala jak se jenom dalo, ale bylo mi jasný, že obě budeme mít minimálně rýmu. Venku podzim trochu přitvrdil. Mrzlo a v mým bejváku na Malý Straně nebylo zatopeno, protože plyn nebyl zavedenej a o ústředním topení jsem si mohla nechat leda tak zdát.

Ale vezla jsem si k sobě Gábi. Byla jsem tou představou úplně rozhicovaná, protože až zatopím, pak hezky dlouho nevylezeme z postele. Cestou jsme skoro nemluvily, protože nám úplně stačilo, že se k sobě mačkáme jako tiskařskej lis na papír. K tomu jsme mluvit nepotřebovaly. 

Mluvit můžeme až po tom, co slibovaly Gábininy i moje doteky a pohledy. A že to bude zatraceně dlouhá noc, která otřese kouzlem Malý Strany, tak to zase sakra jó! Zuby nám drkotaly, když jsme z tramvaje pádily ke mě do bytu, ale smály jsme se obě jako praštěný.

Z baráku dýchla zatuchlina, vlhkost a prach usazenej v rozích chodby, kde už pod letitým nátlakem všech špinavejch hadrů na podlahu, ztvrdnul na beton. Vydrápaly jsme se do schodů, zadýchaně jsme se na moment zastavily, abych mohla z kabelky vylovit klíče od svojí sluje.

“Je to trochu nedokonalý bydlení, ale když je dobrý počasí, je dobře vidět na chrám s tou kulatou věží. Na Mikuláše. Jo. Ehm.” Dveře v pantech zívly, zaskřípaly a pozřely nás. Otočila jsem vypínačem a žlutá hruška pod stropem zalila moji špeluňku tlumeným světlem.

“Páni!” Spráskla ruce Gábi a dodala “Val, to je jako sen. Víš, že od malička jsem snila o takovým bejváku? S kachlákama a tou vší romantikou?!” Já to furt viděla jako díru. Obyvatelnou, ale díru. Ale jako kdyby mi Gábi dala nějaký brejle, najednou jsem viděla krásnej prostor, kde můžu bejt s MOJÍ! Gábi a kde nikdo nehne ani brvou, když budeme u sexu vyvádět.

Svět získal nějakou jiskru, nebo co a ještě víc se rozsvítil, když začalo v kamnech hučet. Měla jsem poslední dva uhláky plný uhlí, ale i kdyby byly poslední na světě, teď jsem je hodlala spálit.

Nacpala jsem Gábi  včetně sebe do postele a s pocitem, že mám Vánoce ještě před Mikulášem jsem po důkladným a dlouhým líbání a mazlení zabořila svůj obličej do Gábininýho voňavýho klína. Než jsem se propadla do vášnivýho rauše, slíbila jsem si v duchu, že už to znovu nezvořu. A k tomu soulovýmu zpívání se taky nějak dostanu!


Možná jste už četli:

1) Sex, prachy a potíže aneb Zápisky frustráta 1)

2) Sex, prachy a potíže aneb Zápisky frustráta 2)

3) Sex, prachy a potíže aneb Zápisky frustráta 3)

4) Sex, prachy a potíže aneb Zápisky frustráta 4)

5) Sex, prachy a potíže aneb Zápisky frustráta (5)

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama