Dobrý den, mám jeden postřech. Líbí se mi forma Vašeho psaní ( ja jsem právě na formu ujety), některé obraty se opravdu krasne čtou. Nemohl jsem se ale zbavit pocitu, jako kdybych si z hlouby kosti:) přál cítit ještě něco za tím textem. A tak teď neomalene píšu, i když se neznáme. Přirovnal bych to třeba k Jamesi Clavelovi, zažil tu válku a to v něm cosi zanechalo a to pak bylo cítit z jeho textu. Ve literarni škole Markyze de Saa by řekli, bez a zazij něco hlubokého a spatneho:). Třeba to ale není třeba, třeba už toho máte zazito mnoho, jen to otevřít a nechat toho trochu na elektronickém papíře.
Je však taky možné, že se mýlím a mám prostě jen rád silné věci a Vaše písemnictví je proste jen dobrá odpočinková četba a takovou ji chcete.
P.S.
Pokud zareagujete, rád bych si reakci přečetl, můžete ji v kopii poslat na [email protected]?
Mějte se fajn:)
]]>