Reklama
 
Blog | Jana Slaninová

Když slyšíš hrát rozladěné piáno

Soumrak svým deštivým pláštěm přikrýval stopy v bahně a spadaném listí. Otisk podrážek rychle plnila voda. Sem tam se o zeď starého domu otřelo světlo projíždějícího auta jako kočka o nohy svého pána.

*

Otevřel vrzající vrátka, kterým už zub času ukousl většinu barvy a pustil se také do kovového těla. Prošel po mechem zarostlém chodníku, který kdysi zvonil pod vysokými podpatky a drobným dětským cupitáním. Bílé vstupní dveře se loupaly a v cárech se oddělovala barva. Ležela na zápraží jako pozůstatky kůže bájného baziliška.

Klíč zaskřípěl v zámku. Ze zárubní se snesla sprška prachu. Pocukrovala mokrý kabát příchozího. Asi na znamení smíření. V zádveří otočil vypínačem a díval se do poloslepého zrcadla. Nabízelo mu zastřený pohled na pomuchlanou tvář člověka těsně po padesátce. Prožil si v životě dost a to mu vyrylo hluboké brázdy na čelo i tváře.

Přejel si rukou po mokrých tvářích. Nevěděl, jestli se k dešti nepřidala i jiná voda.

Byl doma.

Po třiceti letech se vrátil. Dopis rodinného právníka dlouho střídal všechny známé adresy, na kterých pobýval v časech honby za dobrodružstvím. Všechno domácké, považoval za nudu a hloupé klišé. Přesto vůně skořice ho vždycky spolehlivě donutila snít. Vlastně vzpomínat.

„Vaše matka zemřela ve věku devadesáti let.

Zanechala Vám dům v D….

Pro případ převzetí dědictví mě kontaktujte.

JUDr. F…

Na Věčnosti 7, D…

Na pohřbu bylo jen pár lidí, kteří se s Janem a jeho matkou znali, když byl velmi malý chlapec. Na malé hostině se podával štrůdl. Voněl skořicí, ořechy, jablky a špetkou rumu…

*

Nad kovanou zeleně natřenou brankou, se pnuly bílé růže a vydávaly omamnou vůni. Včela v rozvitém květu. Máminy modré šaty s bílým puntíkem a štíhlé kotníky. Vysoké podpatky a bublavý tátův smích. Dřevěný vláček s kolečky a bílou šňůrkou na tahání. Těžká tátova dlaň na rameni a mámino volání

„Pojďte už na svačinu, upekla jsem štrůdl!“

Čaj, pro dospělé káva. Smích maminky a mužné uchechtnutí otcovo, když bral mámu kolem pasu. Zvuk mírně rozladěného piána. To jak maminka hrála pro tátu nějaké blues…

*

Reklama

Maminka bledá a uplakaná. Všichni v černém. Pršelo a k svačině byl štrůdl.

„Maminko, maminko, neplakej! Zahraj. Tatínek to jistě uslyší a přijde na štrůdl!“

*

Z toho ticha se naučil utíkat. Nejdřív na večírky s přáteli. Pak čím dál tím víc dál a dál od domova.

Matce posílal peníze. Dost si vydělával tím, že doprovázel dobrodruhy na cestách.

*

Pověsil mokrý kabát na ramínko, našel nějaký papír, dřevo a zapálil oheň v krbu.

Dým stoupal i do pokoje, dokud se komín trošku neohřál.

Sedl si na stoličku, smetl vrstvu prachu z leštěné desky a odkryl klávesy.

*

Promluvil sám k sobě

„Když slyšíš hrát rozladěné piáno, jsi konečně doma…“

*

Druhý den Jana našel pošťák, kterému připadalo divné, že jsou dveře lehce pootevřené.

Vypadal jako kdyby usnul při hraní…

Vrátil se domů…

*

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama