Reklama
 
Blog | Jana Slaninová

Jak na chlípný chlapy? Naučte se šerm, dámy!

Od mala jsem vyrůstala na vesnici mezi klukama. Holčiček tam tehdy bylo v mém věku poskrovnu, natož aby sdílely moje touhy lézt na stromy, škubat pláňata, chodit na švestky okolo cest. A za to dlužím klukům dík.

*

Děkuji vám za všechny ty drobné pranice, domlouvání strategie jak na kluky ze sousední vesnice, nekonečné malování map, které vedou k pokladu. Díky za boule a modřiny a upřímný poklepání na rameno, když jsem si kamenem nevyrazila zuby, ale kousek letěl. A taky díky za odvahu, se kterou jste si obhájili holku v tlupě.

Nasákla jsem tím, že se nedrbe. Dá se pár facek a jede se dál. Netahá se za vlasy a neškrábe, což nikdy nebyl můj styl.

Naučili jste mě, že když vám koukám do očí a jasně řeknu co se mi nelíbí a proč, můžete se chvíli strhat smíchy, když svírám ruce do pěstí. A pak dostanu herdu do zad a slyším

„Na holku dost dobrý!“

Výpravy na třešně, bezhlavé jízdy na kolech. Často jsem vás dohonila až na místě, ale věděli jste dobře, že se neztratím a vždycky dorazím na dohodnutá tajná místa. Třeba na smeťák, vypuštěný rybník a nebo na pole s peluškou.

Krásný časy.

Naučili jste mě, že jste fajn parťáci, co v partě drží při sobě. Že nemusíte Božce říkat, jak je nejlepší kámoška a pak se jí posmívat s jinou holkou, že má trapný boty. Nevadil vám můj blbej sestřih podle kastrólu ani velkej nos. Neříkali jste s despektem „Ty už si zase podědila vobnošený hadry?“

Místo toho jste hvízdli mezi zubama, uplivli do trávy před sebe a s úsměvem postrádajícím jakoukoli známku posměchu, jste mě třepli po rameni a řekli

„No tě pic! Ty máš ale ránu! Póď, to chce jít na třešně!“ Tak se šlo.

No. A teď to hlavní. Kluci. Chlapi.

Jsem čistokrevná ženská, ale znám chlapskou duši. Díky vám. Protože každej chlap je především kluk. A zůstává jím celej život.

Proto si umím poradit s i tím, pokud chlap má plnou pusu sexuálních narážek.

Jste šermíři a D’Artagnan je ve vás všech.

Potřebujete šerm, přestřelky a bitvy.

Tak vám velí nitro.

A když namíříte hrot svého břitkého jazyka na pěknou křepelku a ta se strachy běží schovat před tím „zlým“ chlípným chlapem, ještě ji pro jistotu prošpikujete další peprnou poznámkou.

A v tu chvíli cílíte jinam.

Jak vy milujete ten třesk zbraní. Zejména když se střetnete s babou, která vypadá pěkně, někdy i křehce, ale jazyk má zdravě nabroušený. Ale ne vulgaritou. Její jazyk je břitký, umí vás vtipně usadit a není nad to, když vám jemně nahraje na smeč. A i kdyby před vámi stála téměř nahá, nepustíte se znovu do téhož tématu. Už to nebude jen pěkná holka, na kterou vyšlete sexuální narážku, ale parťák pro smeče.

A to si ceníte víc než jen skořepinu, která může být jako Barbie.

Pokud v ženě není jiskra, pokud v ní není pevné jádro, můžete se jí zdát jako chlípník.

*

Moje zkušenost vlastní:

„Máš nový kalhoty, že jo?“ otázal se mě kdysi dávno jeden kolega.

„Jo.“

„No dobrý. Já jen že si’s koupila džíny, ale na kozy už ti nezbylo?!“

„Počkej, to se pleteš! Kozy jsem vyhnala na pastvu, tak až je vykrmim, vezmu je ukázat do práce!“

Řehtali jsme se oba i všichni okolo.

*

Reklama

…dámy, zvažte, zda jste skutečně pouhé oběti…

…vyražte „protivníkovi“ zbraň…

…ukažte, že se jen tak nedáte…

…bez ztráty kytičky na obou stranách…

*

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama